Významné osobnosti obce

 
Oldřich Bartoš – řídící učitel v Cikháji v letech 1939 až 1947 
Adolf Haman – lesník a hajný 
Doc. František Haman, Csc. – vysokoškolský pedagog 
Petr Jokl – lidový vypravěč a hostinský v Cikháji 
Arne Novák – literární historik a kritik 
František Novák starší – lesní dělník a malozemědělec, knihovník 
JUDr. Josef Ptáček – prokurátor 
Erich Roučka – technik a vynálezce 
Oldřich Říha – řídící učitel v Cikháji v letech 1925 až 1939

 

Oldřich Bartoš

(1909 – ???), řídící učitel v Cikháji v letech 1939 až 1947

Narodil se 10. ledna 1909 ve Studence, okres Bílovec. Po absolvování reálného gymnázia vyučoval jako výpomocný učitel v Polance n./O., v Hati na Hlučínsku, Vyškově, a ve Slatině na Podkarpatské Rusi. Po zkoušce dospělosti byl pověřen úřadem zatímního učitele v Mladecku na Opavsku a poté správou školy v Bravanticích jako řídící učitel.

Po v pádu německých vojsk na území Čech a Moravy byl přeložen na okres Nové Město na Moravě. Nejprve po dobu jednoho měsíce učil v Jimramově a poté přešel na Cikháj. Řídícím učitelem v Cikháji se stal dne 15. ledna 1939. Vedle výuky ve škole se staral o kulturní aktivity dětí. Organizoval vánoční besídky s nadílkou, divadelní představení. Ve složité době Protektorátu Čechy a Morava spolu s knihovníkem obce ukryl obecní a školní kroniku, obrazy presidenta T.G.Masaryka, československou vlajku a vlastenecké knihy ze školní a obecní knihovny. Během 2. světové války poskytoval v místní škole azyl básníkovi Petrovi Křičkovi (ten za svého pobytu v obci přeložil značnou část Tolstého Anny Kareniny a sepsal sbírku válečné lyriky „Běsové“ – tři básně věnoval obci Cikháj). Jako první občan Cikháje ukrýval občany francouzské národnosti, kteří utekli z německého zajetí. V obci spolupracoval s rodinami, které byly zapojeny do odbojové a partyzánské činnosti.

V obci proslul a mezi dětmi byl oblíbený svým netradičním a vstřícným pojetím výuky. Se školní třídou chodíval do přírody, seznamoval žáky s místními přírodními a historickými zajímavostmi, vedl je k vlastenectví. K práci a obživě rodiny se snažil podnikat a chovat domácí zvířectvo.

Po skončení války byl některými mocenskými skupinami nařčen z protiprotektorátních činů, byly mu vytýkány snahy o podnikání, předhazovány rodinné spory. Na základě udání byl vyšetřován a následně odvolán, aniž tušil kde je pravá příčina jeho přeložení.

Do kroniky 31. ledna 1947 napsal : 
„Řídící učitel Oldřich Bartoš od 15. ledna 1947 na zdejší škole nevyučuje. Jest uvolněn ze školské služby v Československé republice, jelikož jest ustanoven ministerstvem školství a osvěty správcem české doplňovací školy v Jižní Americe, Argentina, město Temperley. V tamní české kolonii bude pracovat jako osvětový pracovník. Školní budovu, inventář předává ustanovené učitelce Boženě Pokorné z Bobrové. Oldřich Bartoš přeje milým cikhajským dětem zdraví a plného úspěchu v životním zápase…“

Po únoru 1948 v Argentině zůstal. S některými rodinami v obci udržoval korespondenci. V dopisech vyznával lásku k vlasti. Toužil se vrátit na Cikháj. Poslední dopis poslal do Cikháje v roce 1992. Mezi zastupiteli obce se však ztratil, nikdo neodpověděl…

 

Adolf Haman

lesník a hajný

Narodil se 7.1.1910 v Cikháji. Po vychození školy pracoval v lese. Absolvoval kursy lesního hospodářství a stal se hajným na Polesí Cikháj. Během 2. světové válce se zapojil do odbojového hnutí proti německé okupaci. Spolupracoval s partyzánskou skupinou Zarevo, posléze se stal členem partyzánské brigády M.J. Husa. Jeho odbojová činnost byla vyzrazena. V prosinci 1944 měl být zatčen gestapem, zatčení však díky partyzánům unikl. Jeho manželka byla gestapem zatčena a vězněna. Po válce pracoval jako lesník. Absolvoval další kursy z oblasti lesnictví. Spolu s B.Hamanem měl rozhodující zásluhu na výstavbě nového kulturního domu v Cikháji. V období po roce 1961 byl zvolen předsedou národního výboru.

 

Doc. František Haman CSc.

vysokoškolský pedagog

Narodil se 10. 6. 1935 v Cikháji. Pocházel z rodiny malého zemědělce. Po vychození základní školy studoval Obchodní akademii v Havlíčkově Brodě. Po jejím ukončení přešel studovat Vysokou školu zemědělskou v Brně. Věnoval se výzkumné pěstitelské práci. V Cikháji si založil několik políček na nichž experimentoval a veřejnost seznamoval s pěstitelskými výsledky. Své zkušenosti publikoval v odborné literatuře. Spolupracoval se zahraničními studenty a vědeckými institucemi. Po absolvování vysokoškolského studia se stal profesorem a vědeckým pracovníkem Vysoké školy zemědělské. Ve vědeckých pokusech v pěstitelské činnosti nadále pokračoval i na Cikháji. Obhájil docenturu a stal se kandidátem věd. Spolu s manželkou zahynul tragicky při autonehodě.

 

Petr Jokl

(1865 – 1950), lidový vypravěč a hostinský v Cikháji

Narodil se v Písečném na Bystřicku v roce 1865. Po absolvování reálného gymnasia se věnoval zemědělství a chovatelství koní. Na Cikháj přišel v roce 1894 kdy se přiženil do rodiny hospodského Pešla. Hospodařil na 16 ha zemědělské půdy a stal se novým hospodským. Choval tři státní hřebce. Byl populárním lidovým vypravěčem a písmákem. Jako humorista působil v českém rozhlase Brno. Do hospody na Cikháj za ním přicházelo mnoho turistů, spisovatelů, profesorů, kvůli četným zkušenostem přijížděli chovatelé koní z širokého okolí. Básník Jan Karník mu věnoval báseň. V obci byl zvolen starostou a velitelem hasičů. V roce 1904 se za jeho přispění postavila obecní budova s hasičkou zbrojnicí, kanceláří obecního úřadu, místností pro bezdomovce a kapličkou. Petr Jokl zemřel 30.12.1950.

 

Prof. Arne Novák

(1880 – 1939), literární historik a kritik

Profesor Arne Novák se narodil v roce 1880, zemřel v roce 1939. Byl českým konzervativním literárním historikem a kritikem, profesorem Karlovy univerzity v Praze, od roku 1937 rektorem univerzity v Brně. Po I. světové válce došel k vlastní koncepci literárního tradicionalismu, která se stala základem jeho pojetí národa, dějin a literatury. V tomto duchu koncipoval mnoho prací, jako například „Stručné dějiny literatury české“. Do Cikháje pravidelně dojížděl. Býval hostem řídících učitelů Amose Harnacha, Oldřicha Říhy, místních revírníků a také hostinského Petra Jokla. Okolní lesy, přírodu a místní obyvatele důvěrně znal. V Cikháji prožil velkou lesní kalamitu, která přinesla místním lesům nedozírné škody. Profesor Arne Novák tehdy napsal:

„…Již dnes se vyznáte stěží na místech, kde jste se cítívali doma a v bezpečí. Neproniknutelně temné kulisy podle silnice zmizely a tam, kde i v polednách houstly zelené stíny v černavou tmu, otevírají se bolestně hluboké pohledy do hnědých mýtin a prázdných sečí s mrtvolami stromů nebo s hranicemi dříví, obnažené pláně plné pařezů, amfiteatrálně se zvedající skladiště kmenů, kůry, klestí, jimiž sem tam probíhá nově ražená cesta, určená jenom pro dovoz dříví. Doposud nemohou lesníci ani pomysliti na obnovu zničeného lesa a starší z nich vědí, že vykonají-li pro ni nutné přípravy, sami se nedočkají výsledku. Naše pokolení, které se zbožně vzhlíželo v stařecké moudrosti zralých smrkových lesů Českomoravské vysočiny a samo dorůstalo s nejstatnějším pokolením smrků, buků, modřínů Žďárských hor, nedožije se jejich obrození, aby elegicky chodilo podél vyschlých potoků v odvodněných končinách beze stínu, mimo trošky starých pamětních křížů rozdrcených padajícími kmeny v osudné noci, kolem někdejších hájů, seskupených z nejstarších kmenů, z nichž zbyly pouhé pahýly. Snad se sem nebudete již ani vraceti, když jste si – v hrozný den před pohřbem lesů Českomoravské vysočiny – plně uvědomili, že již nikdy u milované vaší studánky nezašumí vám nad hlavou těžká větev starého smrku čeřená právě letem bludného doupňáka a že více z chladivého stínu zelených úkrytů neobrátí k vám své toužebné blankytné oči snivá vzpomínka na vaše léta chlapecká…“

Tato slova byla vyznáním lásky k cikhajskému kraji, lesům, lidu. Škoda v cikhajských lesích tehdy – v roce 1929 – přesahovala více jak 450 tisíc kubíků zničeného dřeva. Občané profesora Nováka považovali právem za svého spoluobčana.

 

František Novák starší

lesní dělník a malozemědělec

Vedl místní knihovnu před 2. světovou válkou, v průběhu války a po válce až do 60-tých let minulého století. Ve válce spolu s řídícím učitelem Oldřichem Bartošem skrýval protektorátními orgány zakázané vlastenecké knihy a kroniky. Po válce se podílel na obnově knihovny. Za jeho knihovnictví vzrůstal zájem občanů o četbu. Většinu knih znal, měl je přečtené a doporučoval je občanům dle jejich zájmu. Práci knihovníka ukončil v pokročilém věku a nemocný. Za svoji práci byl několikráte oceněn okresními, krajskými orgány a ministerstvem kultury. Za 2. světové války spolupracoval s partyzány.

 

JUDr. Josef Ptáček

prokurátor

Narodil se v Cikháji v roce 1926. Po 2.světové válce byl aktivním členem Svazu mládeže. Za jeho vedení byl v obci zorganizován okresní Majáles mládeže, volejbalové turnaje, na volejbalovém hřišti se začal hrát dřevěnými pálkami tenis. Hrál na kytaru a organizoval pěvecká setkání cikhajské mládeže. Měl zásluhu na výstavbě koupaliště, které mělo nahradit Pilský rybník ve Zlatnicích. Jako aktivní a mladý perspektivní člověk byl vybrán ke studiu na dělnickou přípravku jako základu ke studiu na vysoké škole. Odešel z Cikháje. Jeho odchodem ustaly aktivní práce Svazu mládeže i brigády na výstavbě koupaliště. Projekt zůstal nedokončený. Po složení zkoušek přešel studovat právnickou fakultu v Praze. Po absolvování vysoké školy se stal prokurátorem v Praze, posléze v Ústí nad Labem.

 

Erich Roučka

Narodil se 2.6.1917 v Blansku. Po druhé světové válce bydlel v Praze, ale neustále toužil po přírodní krajině Českomoravské Vysočiny. Proto se přestěhoval i se svou elektrotechnickou laboratoří do Karlova. Po určité době se zařídil v pronájmu v Cikháji, kde později koupil domek. Přitom dále rozvíjel svou elektrotechnickou laboratoř. I když musel být zaměstnám (ŽĎAS, Geofyzika Brno), pokračoval ve výzkumech. K jeho velkým zálibám patřil motocyklový sport a bezmotorové létání. Za svého života v Cikháji získal od roku 1957 do své smrti 15 patentů (autorských osvědčení). Nejvíce si cenil patentu na přístroj pro měření rychlosti. Zemřel 22.1.1975 v Jihlavě.

 

Oldřich Říha

řídící učitel v Cikháji v letech 1925 až 1939

Do školy v Cikháji nastoupil v červenci 1925. Narodil se ve Žďáře nad Sázavou. K žákům byl náročný, nestrpěl lajdáctví, mnoho času věnoval mimoškolní práci. Angažoval se v kulturní oblasti. Měl zásluhu na pořízení loutkového divadla ze sbírky občanů a výpůjček. Za tím účelem byl spoluorganizátorem tradičních výletů Pod Žákovou horou, jejichž výtěžek byl věnován zakoupení divadla. Pořádal ve škole přednášky doprovázené světelnými obrazy, jeho zásluhou byla ve škole postavena radiostanice, která sloužila nejen dětem, ale i místním občanům. Jeho pravidelným hostem býval známý kulturní pracovník, profesor dr. Arne Novák z Karlovy univerzity v Praze. Uznával myšlenky presidenta T.G. Masaryka. Jeho vývody vštěpoval nejen žákům, ale i občanům. Jeho přičiněním byl president Masaryk jmenován čestným občanem Cikháje. Po úmrtí presidenta do obecní kroniky O.Říha napsal:

„…dotlouklo jedno z nejušlechtilejších srdcí, srdce presidenta svoboditele. Jako bychom všichni cítili, že ztrátou jeho ztrácíme jistotu a svoji bezpečnost, bezpečnost našeho národa a státu…“

Při příležitosti 20. výročí samostatnosti Československa v roce 1938 rozhodující měrou přispěl, aby v obci byl vybudován Pomník padlým v 1.světové válce, aby občané nezapomínali za jakých podmínek vznikla samostatnost. Postaral se, aby každá rodina dostala zarámovaný a zasklený obraz presidenta T.G.Masaryka. Do školy byl zakoupen promítací přístroj, pro děti zorganizoval výlet na Pražský hrad, do školní knihovny zakoupil sbírku knih sokola Tůmy. Do obecní kroniky m.j. vepsal:

„…Jaro 1938 přineslo nám v našem politickém životě a do našeho klidného života předzvěsť čehosi hrozného, jeho následky jsme si nemohli ani domysliti, natož představiti…“

Oldřich Říha byl veliký vlastenec, k vlastenectví vedl děti i občany Cikháje. V roce 1939 byl přemístěn do jiné školy a z obce odešel.